<--- text příspěvku pochází z připravovaného (respektive právě dokončovaného) e-booku "Ani výklad nemusí být nuda" --->
Jen málo knih ovlivnilo můj pohled na předávání informací více než kniha bratrů Heathových Made to Stick. Autoři v ní hledají a zkoumají, co způsobuje, že si lidé některá sdělení zapamatují a jiná ne. Vlastnost zprávy „být zapamatovatelná" potom označují termínem stickyness, lepkavost.
Jak by tedy podle nich měla vypadat zpráva, aby se do mysli posluchače doslova přilepila? Co by to mělo být za sdělení?
... více ?Pokud berete svoji prezentaci vážně, nevyhnete se kombinování různých barev. Černobílá kombinace je už dávno z módy a ne každý má ovšem přirozený cit pro barvy, takže mnohdy člověk místo střízlivého „přístupu" sleduje kanárkovsky laděné stvůry snažícího se prezentátora.
Nevhodně zvolená nebo naopak přeplácaná barevná paleta nejenže odpudí vašeho potenciálního klienta (v učitelově případu žáka), umí navíc působit velmi nepříjemně po stránce přenosu sdělení. Velmi přeplácaně na mě např. působí některé ze snímků, které (naštěstí už můžu říci, že dříve) používal Bill Gates.
... více ?Když dojde na obrázky doprovázející prezentaci, často se setkáme s malou či menší hromádkou textu a obrázkem (fotografií nebo klipartem), který text – někdy vhodně, někdy méně – doplňuje. Obrázek i v roli dekorace zabírá, ale jde na to jít i jinak. Co kdyby byl obrázek prvkem, který nese význam stejně jako slova na snímku?
V takovém případě úplně stačí vyplnit obrázkem celý snímek a doplnit „text" v podobě komentáře během prezentace. Ne vždy se však můžete obejít úplně bez textu. V následujícím textu vám nabízím tři různé způsoby, jak s obrázkem v prezentaci pracovat.
... více ?V pondělí mě osmáci dostali. Než sáhodlouze vysvětlovat čím, zkuste nejdřív posoudit sami.
Jedna nejmenovaná brněnská firma naší škole nabídla, že žákům něco povykládá o třídění odpadu. Proč ne, blesklo leckomu hlavou. V dnešní době zcela určitě extrémně užitečné téma. Navíc od profesionálů, kteří umí i takto nezvyklé téma určitě podat. S velkým očekáváním přicházel wWorkaholic do školy. Dnes se určitě přiučí i on.
... více ?Zpřelámaná kopí, zubaté meče a otlučené, rozštípané štíty. Na mrtvoly koní se slétají krkavci. Pach čerstvě prolité krve se mísí s pachem potu a doutnajících vozů zásobovacího oddílu. Zranění se s hrůzostrašnými, rozšklebenými ranami snaží odvléci do bezpečí péče ranhojičů. Dnes nebudou zpívat oslavné písně. V dálce se ozývá radostný křik píšťal vítězícího vojska.
Okolo vyvýšeniny v pláni se kupí hromady padlých. V jeho středu stojí šokovaný generál, obklopen mrtvolami svých věrných. Chvějící se rukou si protře zaslzené oči: „Co se pokazilo?"
I těm méně bystrým musí být v tomto okamžiku jasné, že oním poraženým není nikdo jiný než workaholic.
... více ?Jen málo vystoupení mě natolik zaujme, abych se do nich ponořil a začal je zkoumat podrobněji. Většinou si poznamenám základní informace, případné nápady poznačím do sešitku věnovanému přípravě prezentací ... a hotovo. Ale přednáška Jill Bolte Taylorové mě doslova přimrazila k židli. Během 4 minut jsem si rychle črtal nikoliv poznámky k obsahu, ale k formě, která proměnila My Stroke of Insight v jednu z nejdiskutovanějších přednášek letošního TED 2008.
Pokud vládnete angličtinou na pokročilé úrovni, opusťte tento text a raději se podívejte sami. Pokud se Vám s angličtinou nepoštěstilo, nabízím stručné zamyšlení.
... více ?
Když přijde na obrázky v prezentacích, většina lidí používá stejnou strategii: vytvoří prezentaci, napíše na snímky všechny patřičné texty, a teprve potom se začne rozhlížet po obrázcích. Ty potom vloží na volná místa na snímku a doufá, že snímek podpoří jejich sdělení. Není to špatná strategie, to ne. Ale může se stát, že zvolené obrázky text „jenom" doplňují.
Nejdřív poslouchám a potom si zapíšu. Zapíšu a sakra, o čem to před chvílí mluvil? Tohle už si nepamatuji.
Učitelův výklad hned tak z hodin nezmizí. Spousta učitelů navíc často nejprve podá informace a potom je ve zhuštěné podobě znovu zapíše na tabuli. Proč ne, opakování má své výhody. Někdy se urodí a učitel doprovodí svůj výklad (nebo zápis) nějakým schématem, obrázkem či dokonce myšlenkovou mapou. Opět nic proti, každá troška dobrá.
Co ale podívat se na přípravu celého výkladu přístupem „myšlenka na konec"? Jak bude vypadat výsledný výtvor, který uvidí žáci na tabuli? A seznam odrážek najednou nepůsobí "luxusně", i když by si to rád učitel představoval. (Nebo skrýval pod nálepku „Ale takhle je to přece přehledné!")
Navíc se vám v odrážkách snadno a víceméně bez námahy ztratí příběh. Příběh, který se považuje za jeden z nejdůležitějších nástrojů moderního marketingu. Příběh, který si zákazník kupuje. A rád.
... více ?Včera dopoledne mě několik žáků oslovilo s malým problémem: chtějí doprovodit svůj výklad pomocí promítané prezentace. Hooray! Mělo to ovšem háček: zdaleka ne všichni mají doma MS PowerPoint. V dnešním příspěvku nabízím odkazy na několik aplikací, které se k přípravě prezentace dají použít. ... více ?
Jak jsem již několikrát zmínil, v letošním roce plní mí žáci povinnost vytvořit druhou slohovou práci ve formě přípravy prezentace. Následující text jsem připravil jako pomůcku pro své žáky. Věřím ale, že je možné tyto kroky použít i pro přípravu přednášek na vyšší úrovni než jen základní škola. Proto prosím vás, zkušené přednášející, abyste zkusili mým žákům (a ostatním čtenářům blogu) do komentářů přidat nějaké tipy týkající se přípravy, které jim pomohou nejednoduchý úkol splnit.
Mezi největší chyby při přípravě prezentací patří okamžik, kdy lidé bez rozmyšlení sednou a začnou sepisovat přednášku – přesně ta slova, která budou později říkat, sestavovat přesně ty snímky, které budou později ukazovat. Sepisování projevu (a jeho převod do např. počítačové prezentace) stojí až na samém konci žebříčku jednotlivých kroků přípravy přednášky.
... více ?Období okolo roku 2000 si pamatuji velmi dobře. Někteří kantoři pedagogické fakulty tehdy začali používat multimediální posluchárnu k tomu, k čemu měla původně sloužit – k přednáškám doprovázeným vedle videa nebo hudby také powerpointem. Většina prezentujících (pokud mě mysl neklame všichni 3) ovšem přesně naplňovala slova Setha Godina, jednoho z marketingových "guru" současnosti: "... většina autorů dostala zaplaceno, aby je [své prezentace] předvedla – a prezentace jsou hrozné. Hrozně předvedené, hrozně neefektivní." (rozhovor s Cliffem Atkinsonem) Tehdy jsem se coby student začal s přednáškami s doprovodem powerpointovou prezentací setkávat poprvé (nesmějte se, my, učitelstvo, umíme být často hodně opoždění), a proto se mi některé snímky i líbily. Godina jsem tehdy rozhodně neznal.
Kdyby šlo jen o rok 2000. O pár let později jsem nevěřícně sledoval, jak prezentující inspektor České školní inspekce čeká, až se mu efektem "skládanka" (pro neznalé: skládanka = animace, která po jednom písmenku skládá vyznačený text) vysype na plátnou 10 řádků dlouhý citát. Až v tomto okamžiku jsem plně pochopil jednu ze zásad dobré prezentace Setha Godina, které uveřejnil v ebooku knihy Really Bad PowerPoint: "Nepoužívejte animace". Tehdy jsem bohužel už Godinovu knihu znal.
Kdokoli viděl nějakou prezentaci Steva Jobse mi dá zapravdu: Jobs působí jako jeden z nejnadanějších řečníků a ředitelů v jedné osobě. Je to samozřejmé: na své cestě za "americkým snem" začínal jako sběrač lahví od Coca&Coly. A od jídel zdarma v chrámu Haré Kršna k vlastním společnostem, které změnily a stále mění svět, je cesta hodně, hodně dlouhá.
Ať už učíte fyziku, chemii nebo třeba jen "zbytečnou" literaturu či dějepis, myslím si, že několik poznámek o stylu prezentace jednoho z nejzajímavějších mágů počítačového světa nemůže uškodit.
... více ?Taky se vám chce usnout, když se přednášející 5 minut rozjímá nad jedním jediným powerpointovým snímkem? Text se jako tasemnice sice nevine po snímku dlouhatánskými kličkami, úplně však stačí, když každá odrážka vyvolá minutovou úvahu – navíc často nicneříkající. Výsledný efekt? Přesně stejný jako předcházející věta. Publikum ztrácí souvislosti, oči usínají.
Profesor Standforské právnické školy Lawrence Lessig si vytvořil osobitý, dnes už legendární styl použití PowerPointu. Kdo viděl přednášku <freeculture> na OSCON 2002, rozhodně nezapomene 4 základní prvky:
... více ?PowerPoint nepatří mezi běžné nástroje učitele. Jak by také mohl? Vždyť aby na snímcích nebyla jen strohá osnova (tedy to, co se běžně objevuje žákům na tabuli), stojí v pozadí příprava v podobě několika (někdy i desítek) hodin. Jak ale snadno využít toho, co jste si do hlavy dostali během studia na škole, a ještě působit jako profesionál?
Existuje mnoho metod přednášení. Dnes se zaměřím na metodu, kterou propaguje (nejen) ve své knize The Art Of the Start Guy Kawasaki, legenda Silicon Valley, člověk, který propagoval například fenomenálně úspěšný Apple Macintosh. V současné době patří Kawasaki mezi vyhledávané prezentátory, protože v prezentacích propojuje množství vlastních zkušeností, vynikající obsah a doslova okouzlující, neformální a zábavný styl. ("Zábavný" v Kawasakiho podání ovšem neznamená laciné žertování, chcete-li, posuďte sami.)
Na téma "co nedělat při tvorbě prezentace" existuje velké množství příruček, tématu se věnují tísíce webových stránek. Autoři většinou zmiňují celé seznamy "kiksů", které může tvůrce prezentace vytvořit. Obsah většiny podle mne zcela vystihuje skvělá prezentace briského komika Dona McMillana Life After Death by PowerPoint .
Pro ty z vás, kteří nemluví anglicky, jsem ve zbývající části článku jednotlivé body z McMillanovy prezentace doplnil vlastním komentářem. Upozornění: Jedná se o přípravu materiálů pro mé žáky (až se budou učit výklad), takže mnohým z vás bude text připadat hodně jednoduchý. Omlouvám se dopředu.
... více ?