Myšlenková mapa je jen nástroj řešení problému

O myšlenkových mapách začíná být slyšet čím dál víc. Mluví se o tom, jak pomáhají kreativnímu myšlení. Tvrdí se, že řeší problémy. Kdekdo prohlašuje, že se po nich cítí jako po karlovarské minerálce. Jiní si v nich koupou i vředy na mozku – a prý se jim i ulevilo. (Omlouvám se za sarkasmus, ale muselo to ven.)

Nevěřte tomu. Myšlenkové mapy nejsou víc než pouhý nástroj. Nástroj moderní, elegantní, přesvědčivý a především neskutečně efektivní. Možná právě to, že umožňují nenásilně propojovat nepříbuzné jevy, z nich udělal zaklínadlo současnosti.

Kreativně myslet musí dnes každý. Skoro se obávám, že se nám objevilo módní spojení, které pomalu ztrácí význam. Dneska za kreativního považují téměř každého, třeba i ňoumu, který si nakreslí do svých poznámek kromě písmenek také jednoduchý obrázek. (Nemluvím z hladu, stává se mi to až nezdravě často.)

Kde se skrývá efektivita myšlenkových map?

Tvrdí se, že tužka a papír zatím vítězí. Valná většina lidí si na promýšlení problému údajně zvolí tradičnější nástroje, než aby spustila složitější software, jako třeba Freemind. Jak je komu libo.

Mluvíme ovšem o předpokladu, že člověk vůbec při řešení nějakého problému myslí pomocí jiných nástrojů než jen mozku. Nepoužíváte-li alespoň starou dobrou tužku a papír, vězte, že nevíte, o co přicházíte. Zapsat si definici problému totiž neskutečně pomáhá. (Odborně se tento jev označuje termínem distribuovaná kognice.)

Při zapsání problému se najednou nebavíte o „abstraktním", nehmatatelném a amorfním jevu. Už samotná grafitová stopa na papíře působí dostatečně přesvědčivě. Zpráva zní jasně: „Můj milý, unavený, opotřebovaný mozečku, odteď se začíná myslet. Tak se konečně prober!")

A právě do stran směřující větve myšlenkové mapy vám umožňují zkoumat jev z mnoha úhlu pohledu. Pokud přemýšlíte formátem „klasické" osnovy, tedy po sobě jdoucími odrážkami, za chvíli se vám papír změní ve spleť šipek a odkazů na další a další stránky, další a další odrážky.

U myšlenkové mapy je to jinak. Jedna větev se může dále rozvětvovat až do okamžiku, kdy nemáte kolem ní ani trochu místa. Potom se kousek přesunete, přidáte kousek papíru a pokračuje se nanovo.

V praxi jsem se nesetkal s mnoha lidmi, kteří by si své mapky zdobili pestrobarevnými obrázky tak, jak to radí Tony Buzan.  (Tzn. Neznám moc těch, kteří by měli čas mimo změny barvy tužky ještě malovat složitější obrázky – většina volí spíše písmena, maximálně ustoupí velmi jednoduchým náčrtkům.) Na obrázky prostě najednou není čas – zejména když se spustí kreativní příval.

Poznámka: kreativní příval (creative flow) – téměř automatický, nenucený, a přece velmi soustředěný stav mysli) (Mihaly Csikszentmihalyi, Creativity)

Potom už jen stěží stíháte kreslit nové a nové čáry, zapisovat nová slova, zviditelňovat nové nápady. Asi to bude jen můj problém, ale podobný pocit mysli jsem nikdy nezažil v okamžiku, kdy jsem si psal klasické odrážky pod sebe a lá osnova.

Výše jsem napsal, že mentální mapy jsou jen efektivní nástroj. Nástroj, který posílí jiné techniky práce. Které z osvědčených můžete použít?

Šest myslitelských klobouků.

„Klobouky" patří mezi ve světě nejznámější, u nás téměř neznámé metody, s jejichž pomocí se snažíte dívat se na problém z jiného pohledu.

Pomocí klobouků zcela vědomě a mnohdy násilně odstraňujete (nejčastěji) negativní myšlenky, pocity a dojmy, které potopí nápad hned na začátku. Máte-li zkoumat problém z různých úhlů pohledu, nestačí jen psát informace pod sebe. Spolu s probíhající úpravou pohledu na jednu věc přibývají také informace, které si chcete k jednotlivým úhlům (přístupům) poznamenat.

Obdobně jako klobouky vám mohou sloužit i myšlenkové židle Walta Disneye.

Klady, zápory, zajímavosti

Edward DeBono není „pouze" autorem metody šesti klobouků. (Už jen „klobouky" nebo definice "laterálního myšlení" by stačily, aby se zlatým písmem zapsal do dějin lidského myšlení. Ale to mu asi nestačilo.)

Mnohem častěji než s předchozími se setkáte s metodou PNI (positive, negative, interesting), tedy s postupem, kdy na problému hledáte klady, zápory a zajímavé pohledy. (Že jste nevěděli, kdo je tvůrcem této naprosto běžné pomůcky?)

Pokud tuto metodu nepoužíváte, doporučuji začít s ní ihned. Neznám efektivnější a nejnenáročnější způsoby, jak hodnotit třeba výstup v hodině. Během pár minut víte, jak se vám hodina (nebo seminář) povedly, díky položce „zajímalo by mě" se navíc dozvíte, co jste vysvětlili nedostatečně.

Přestože touto metodou hodnotím své semináře již třetím rokem, ještě nikdy jsem neviděl, že by někdo zkusil převést +, -, ? do tří větví a zavalil mne více než 3 maximálně pak pěti postřehy. (Pokud jsem ovšem nezadal limit, nejčastěji překvapivě 3 – 5.)

Zkuste to, uvidíte, že se budete snažit za každou cenu zaplnit prázdný prázdný prostor kolem centrální bubliny – už jen pro dobrý pocit. Anebo abyste se necítili trapně, že víc nedovedete vymyslet.

Novinářské otázky

Další efektivní metoda, kterou pomocí myšlenkové mapy přenesete na vyšší úroveň. Otázky kdo, co, (kolik), kde, kdy, jak a proč používá každý. Tedy do soboty jsem o tom byl zcela přesvědčen. Dnes už to tak nevidím.

Nakreslete si kolem centrální bubliny 7 hlavních větví, označte si je pomocí oněch tázacích slovíček a začněte se ptát. Uvidíte, že se vám před očima vyloupne nejen celkový pohled na to, v čem je problém, ale především někde mezi desítkami vynořivších se slov zahlédnete také optimální postup k jeho řešení.

Můžete mě vzít za slovo. Za těch pár let, kdy metodu používám, se mi ještě nestalo, že bych pomocí těchto otázek nějaký akutní problém nevyřešil.

SCAMPER

S.C.A.M.P.E.R. je velmi populární metoda používaná při přepracování, respektive dalším rozpracování existujícího řešení. Navrhované řešení pomocí jasně definovaných kroků dekonstruujete – dokud se neobjeví nový pohled na věc.

(Právě proto, že jsem dlouho nic nezdokonaloval, jsem si na jednotlivé „body" názvu nemohl v úterý na semináři vzpomenout. Asi bych se nad sebou měl zamyslet a některé realizované nápady z minulosti zkusit „rozpracovat". Nejen vymýšlením nového živ je učitel. Nebo jsem se spletl?)

 Případ brainstormingu formou myšlenkové mapy

V tomto případě se velmi liším od 99% většiny autorů, kteří si brainstorming (anebo brainwriting) za použití myšlenkové mapy vychvalují. Osobně tento způsob vlastně odmítám.

Brainstorming (ne evokace již naučeného, jak jsme narazili na semináři v úterý) by měl být hledáním netradičního řešení. Brainstorming by měl být myšlení, nebo přesněji pozorování problému mimo běžné kategorie.

Jenže myšlenková mapa, tedy její větvící se část, od začátku třídí informace do kategorií. Tzn. ruší se hned první pravidlo efektivního brainu. Není to ledajaké rádoby pravidlo, vytvořila jej praxe.

Proč se tedy ochuzovat o jedinečnou možnost generovat nápady tím, že se budu nuceně používat nějaký nástroj, třebaže jej skoro všichni doporučují. Raději napíšu nápady ledabyle, třeba na papír nebo na kartičky. Až budu mít všechno z hlavy, teprve potom si je roztřídím do mapy – a sestavím s její pomocí plán řešení.

Tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Víceméně každou techniku kreativního řešení problému můžete zaznamenat pomocí myšlenkové mapy. Pokud jste hledáli nějaký samospasitelný nástroj, asi jsem vás zklamal. Smůla, že? Stále totiž platí výše stanovená zásada: myšlenkové mapy jsou jen efektivním nástrojem. Problém za vás nevyřeší. Jen vám usnadní pohled na věc z jiného úhlu. Invenci a kreativitu už musíte použít vlastní.

linkuj.cz vybrali.sme.sk