Když se rss čtečka přeplní...

Uplynulý ne úplně jednoduchý pracovní týden jsem se nějak nedostal ke své oblíbené kratochvíli – čtení RSS článků z mých oblíbených stránek. (Pro představu ne úplně jednoduchý týden znamená 27 odučených hodin, náslech 25 kolegů z různých škol, hodně nepovedená hodinová prezentace o daltonu, seminář o interaktivní tabuli, loučení s odcházející paní ředitelkou a školníkem.) A k tomu samozřejmě dokončování rozjetých projektů ve škole a další každodení radosti, jakou jsou opravy testů, přípravy apod.) Pohled do Readeru mě tedy poněkud vyplašil – 176 článků. Ups.

A pro ty, co nevědí co je to rss (s hrůzou jsem zjistil, že to dokonce nevědí někteří mí žáci), nejprve stručné vysvětelní.

RSS je jednoduchá technologie, která člověku umožňuje přihlásit se k odběru novinek na často obměňovaných stránkách. Nový obsah z těchto stránek se automaticky odesílá ve formě tzv. rss kanálu, webzdroje, RSS zdroje nebo anglicky RSS feed buď do mailu, nebo do rss čtečky.

Pokud nerozumíte předcházejícímu ptydepe, představte si sebe sama, jak se každý den (nebo obden, jak je komu libo) proklikáváte svými záložkami v prohlížeči, abyste zjistili, zda autoři nepřidali něco nového. To je starý způsob. Nový je mnohem snadnější a pohodlnější.

Místo vaší aktivity nechejte pracovat počítač. Použijte čtečku kanálů. Prohlížeče Opera a IExplorer 7 ji obsahují jakou součást defaultu, do Firefoxu si stačí doinstalovat plug-in. Před Google Readerem jsem osobně používal add-on jménem Sage.

Když si můžete číst třeba v práci – tzn. na jiném počítači, vyplatí se využít on-line čteček. Existují buď ve formě "samostatné aplikace" (např. Google Reader, Rojo, Bloglines, FeedLounge) nebo jako součást virtuálního prostředí jako je Windows Live nebo třeba virtuální plochy např. iGoogle nebo Netvibes. Pokud se rozhodnete pro "aplikaci", podívejte se na rok staré srovnání čteček na TechCrunchi.

Jako prachsprostě obyčejný učitel jsem si zajistil, že mi teď budou všichni rozumět. Ovšem stále ještě mi zbývá teď již 185 článků ve čtečce. A to i přes to, že se snažím sledovat jen to, co skutečně chci nebo potřebuji. Pryč jsou ty časy, kdy jsem ukládal téměř vše, o čem jsem se domníval, že by mohlo být zajímavé. (V té době mi chodilo přes 130 článků denně. Pro představu, většina článků obsahuje přibližně dvě strany textu. Ach ouvej, proč si člověk sám přidělává starosti?

První možnost zní: označit vše jako přečtené. A je po problému. Sice přijdu o minimálně 20 velmi dobrých textů, nějaké další podcasty, prezentace, ale co. Blogy byly, jsou a budou.

Druhá možnost je o něco náročnější. 100 článků denně znamená přibližně 150 – 160 stran textu. A protože některé z příspěvků obsahují odkazy třeba na půlhodinové podcasty, prodrat se stovkou nových článků zabere století.

Po radikálním okleštění na současných cca 95 sledovaných stránek (z nichž ovšem některé jsou updatované v průměru 4x denně, naneštěstí ne vždy kratšími příspěvky) jsem si stanovil přísné pravidlo: Abych udržel množství textů na hranici sledovatelnosti (cca 55 příspěvků denně), za každý nový přidaný odkaz se okamžitě (nebo alespoň do týdne) pokusím odstranit jeden stávající, který mě přestává oslovovat nebo nevykazuje delší dobu činnost.

Předcházející omezení ale nevyřeší stávající krizi. Pro krize jsem si vytvořil následující strategii. S příspěvky se snažím zacházet jako s e-maily: o každém příspěvku nesmí zůstat "nerozhodnuto".

1. Pomocí klávesové zkratky "GA" zobrazím všechny nové příspěvky. Google Reader umožňuje dva typy prohlížení nových příspěvků: náhled na celý text nebo pouhý seznam příspěvků. Přes týden používám náhled na celý text, v krizi seznam.

2. Procházím jednotlivé články a hvězdičkou označím ty, jejichž nadpis zní zajímavě. Nejdůležitější úkol zni: nezačíst se, ale poctivě třídit. Tímto způsobem se snažím dostat se alespoň na polovinu. Pokud se v názvu objeví, že příspěvek obsahuje podcast nebo prezentaci, označím jej za "nepřečtený" a nechám na později.

3. V označených (starred) se pohybuji pomocí kláves "j" a "k", které zobrazují celý článek. Skoro pětina blogů, které sleduji, publikuje příspěvky od hostů-přispěvatelů, proto projdu očima článek, abych zjistil, zda stojí za to jej vůbec číst.

Podívám se na pod-nadpisy, první věty odstavců, tučně zvýrazněný text a odkazy na další stránky. Pokud autor získá moji pozornost, věnuji se příspěvku podrobněji. U "známých" firem, které neformátují text nebo píší barvitějším stylem (např. Seth Godin) se zastavím a čtu pozorněji. Po přečtení "odznačím" hvězdičku, ovšem pokud si ji článek nezaslouží.

4. Zbývají mi ještě články s podcasty. S těmi zacházím jako s ostatními knihami a studijními materiály – poslechy třeba stáhnu do počítače, abych měl co poslouchat při běháni, prezentace označím "2-check" na del.icio.us (třeba pro případné volno v práci), odkazy na videocasty se stěhují do seznamu "2-check".

A je to. Teď už víte, jak se během příští hodiny vyrovnám se současnými 196 příspěvky. Přeji vám krásný den. Já jdu třídit.

linkuj.cz vybrali.sme.sk