Jak už možná někteří čtenáři tohoto blogu ví, minulý týden se nám narodil třetí potomek, syn Martin. A co dělal po dobu manželčina pobytu v porodnici workaholic, ptáte se? Slavil? Ne-e. Vzal si § a staral se o dcery a domácnost. Zde nabízím několik postřehů, které umožnily autorovi blogu přežít.
Nikdy nevíš, kdy se zase začnou prát a ty je budeš muset od sebe odtrhnout. A nápad se vytratí.
Pětiminutový interval je krásná věc. Za 5 minut se dá tolik věcí stihnout! Odpovědět na 2 e-maily, přečíst jeden článek, napsat tak 4 věty nebo dokonce celý odstavec, pověsit pračku prádla, naskládat nádobí do myčky. A co že to rámuje těch 5 minut?
a) polévání pečícího se kuřete,
b) zaujetí mladší dcery kreslením. Pak následuje další hádka o hračky.
Přesně definovaný výstup pomáhá rozhodnout se, zda je možné – za současných podmínek – pustit se do projektu. Ne, počkejte, to nepůsobí stylisticky dobře. Jinak:
Zatímco děti jsou chvíli zticha, (protože to mladší kreslí voskovkami po zdi – což ovšem autor netuší), sedí otec u počítače a zvažuje ...
Allenův "model plánování" funguje. U méně náročných činností se jednotlivé kroky – proč to dělám a jak bude vypadat výstup – brainstorming – rozplánování – jaký je další krok – vážně dají stihnout během pár minut.
Jakmile dokončíš jednu práci, zapiš si, jaký další krok tě čeká. Nikdy nevíš, kdy se k počítači znovu vrátíš.
Nikdy by mě nenapadlo, jak velkou spotřebu lentilek má naše domácnost.
o Pro se nerozdávají Nobelovy ceny taky třeba za myčku nádobí?
o Koupit pračku, jejíž ovládání zvládne i cvičená opice, byl velmi dobrý nápad.
o Kdykoli je dítě zticha, dělá něco, co jej později přivede k výprasku.
o Rok se člověk snaží naučit dítě mluvit a chodit – a pak jej dvacet let přesvědčuje, aby sedělo na zadku a drželo ... , ehm mlčelo.