Vím, co bych měl dělat. Ale vůbec se mi nechce. Co s tím? Pokud patříte k těm, kteří nikdy nezaváhájí, nikdy se nenechají zlákat něčím atraktivnějším, jen abyste přebili nudnou, i když důležitou práci, přestaňte prosím číst. Tento článek je pro nás, lidi, kteří na vlastní kůži často prožíváme větu: Motivace umí být pěkný prevít.
Na začátku, kdy se člověk do práce hrne s nadšením, by motivaci mohl rozdávat plnými hrstmi. Čím delší (a třeba i časově náročnější) činnost je, tím hůř se pokračuje. Můžete se snažit ze všech svých sil, můžete být třeba i doslova "navyklí" činnost dělat – věřte, že přijde doba, kdy se vám nebude vůbec chtít. A potom je každá rada, každý tip a každý drobek zkušenosti drahý. Jaké jsou možnosti?
O metodě "řetězu" mluvil kdesi komik Jerry Seinfeld. Spočívá ve velmi jednoduchém, pro vůli ovšem přesvědčivém triku. Stačí si pořídit velký nástěnný kalendář. Do něj si zaznamenávejte třeba kolečkem den, kdy jste danou činnost (sport, všechny stanovené úkoly atd.) splnili. Ze začátku se kolečka jen posypou. Jakmile ale motivace zmizí (přiznejme si, nastanou třeba podzimní plískanice, a to se např. běhat moc nechce), vaším cílem budiž vytrvat a nenarušit tak roztomile vypadající řadu úspěchů.
Překvapivě jednoduchý tip z dílny Zen Habits. Nikdo není dokonalý, čas od času se i ten nejlepší řetěz přetrhne. Když vynecháte jeden den, v tom druhém dni už rozhodně neváhejte. Donuťte se a uvidíte, že si budete vděční.
Opět se dostávám k dříve zmíněnému timeboxu. Když se vám nechce začít, nastavte si budík nebo kuchyňskou minutku na 5 minut. (Osobně používám freeware CoolTimer.) Co to pro vás je, papírovat 5 minut? To se hravě zvládne. Uvidíte, buď tomu přijdete na chuť (z mého pohledu u administrativních úkonů ovšem utopie), nebo se rozjedete a nastavíte dalších 5, případně budete mít úkol hotový. (Např. za 5 minut stihnete sepsat třeba individuální vzdělávací plán pro integrovaného žáka. Stačí jen mít představu, co po žákovi budete v předmětu chtít. Nemlžím, před psaním článku jsem jej během 5 minut vážně napsal.)
Technika z workflow managementu gtd Davida Allena. Při pohledu na náročný úkol máme tendenci blednout nebo přímo upadat do letargie. David Allen radí velmi jednoduchou pomůcku. Zeptejte se: "Kdybych měl jednu jedinou možnost, jak posunout tuto věc o krok dál, co bych udělal?" Uvidíte, že se úkol rozdrobí do malých krůčků ... a teploměr motivace hned kousek povyleze.
Mnohdy musíte motivaci trochu "popostrčit". Pokud vám úkol stojí delší dobu právě proto, že se vám do něj nechce, existuje jednoduché řešení. Zítra, jakmile začnete pracovat (nebo vůbec existovat), udělejte jej jako první věc dne. Dřív, než zkontrolujete poštu. Než začnete číst noviny. Než ... Zbytek si už doplňte sami.
Pravidlo 1. Problém je problém. Pravidlo 2. Neexistuje nic podobného jako malý problém. Když se člověk řídí tím, že velké problémy se hasí nejdříve, změní se malé problémy doslova ve "vtěrky". Motivaci k jejich řešení vystřídá frustrace. Dobrnosti se budou stále připomínat, nejčastěji v nejnevhodnějších chvílích. Proto i s malými problémy zacházejte, jako kdyby se jednalo o průšvihy největšího kalibru.
I když se to zdá hodně přitažené za vlasy, za mnohé potíže s motivací může jednoduchý důvod. Jste si skutečně jistí, proč tuto věc chcete dělat? Odpověď na proč musí vycházet z vás. Nemůže vám ji nikdo nadiktovat. Že je to samozřejmé?
Dovolím si malou odbočku.
Ve škole chystáme projektové dny. V podstatě se jich "nějak" účastní každý. Ovšem opravdovými "tvůrci" jsou jen ti, kdo jsou přesvědčení, že právě jejich proč? je důležitější než důvody ostatních kolegů. Jinak mi totiž nikdo nevysvětlí, proč by kolegyně obíhala jídelny zdravé výživy v okolí školy a snažila se přijít na tu nejlepší. Jinak by druhá kolegyně několikrát po sobě nepřemlouvala vodní záchranáře, aby místo nás, učitelů, proškolili žáky v poskytování první pomoci.
Najděte opravdu důležité důvody. Váháte-li jen chvíli, sepište si je. Pokud si totiž nejste schopni odpověď na otázku "Proč se tímto úkolem vlastně zatěžuji?", mám pro vás velmi špatnou zprávu. Chuť ani motivace se nedostaví. A co je horší, možná se nedostaví ani pocit z dobře vykonané práce.
Jaká bude odměna za tento článek? Stáhnu si poštu a podívám se, jak to vypadalo od neděle s návštěvností blogu. Dřív, než text publikuji, si to prostě nedovolím.
Princip odměňování nedegraduje člověka do role Pavlovova psa, odměna důležitým motivačním faktorem. A nikdo mě nepřesvědčí o opaku.
Popsané tipy jsem vážně vyzkoušel sám na sobě. Kromě prvního tipu s řetězem je velmi často používám (Necítím potřebu mít nástěnný kalendář, místo něj jsem si založil tzv. jog-log. Výsledek je ovšem stejný.)
Otáka pro vás: Jak se motivujete do práce vy?
Poznámka na okraj
Text se měl ubírat v příjemném, optimistickém duchu. Až do včerejšího dne jsem s byl s výčtem tipů celkem spokojený. Nuž, mezi brainstormingem a fyzickým vznikem článku došlo k významné proměně. Objevil jsem – z pohledu učitele – pravděpodobně nejzajímavější motivační faktor. Nevíte jaký? Návštěva České školní inspekce. Divili byste se, kolik úkolů jde najednou splnit. Nejsou potřeba ani odměny, ani otázka proč, dokonce i hledání nejdůležitějšího úkolu dne se vytratilo.
Jsou 3:25 ráno, hlava mi buší horečkou z chřipky, ruce se klepou zimnicí a já – psaním tohoto článku – vytvářím pozitivní motivaci pro jeden z nejdelších dní tohoto (zatím krátkého) školního roku. Nejsmutnější ovšem je, že mnohé dokumenty, které chce inspekce vidět, mají být hotové až k 30.9. Nevím, nevím, ale přijde mi cosi shnilého ve státě dánském...