Při psaní delších textů (referátů, slohových prací, složitějších testů apod.) se žáci potýkají s velkým problémem: jak na něco nezapomenout. Informací k dispozici je nepřeberné množství, zpracovat důležité informace je velmi náročné a ne vždy se zadaří. Znáte to. Aby se s tímto problémem žáci vypořádali, začal jsem je učit používat metodu novinářských otázek (journalist's questions). V západním vzdělání patří tato metoda k základní výbavě téměř každého absolventa střední školy. Zda je tomu u nás stejně, no, nevím, nevím. Třeba já se o ní dozvěděl (a začal ji používat) až jako učitel. Každopádně si dovolím něco málo slov.Zaprvé, není to minikouzlo. Stejně jako další metody vychází ze schopnosti dítěte klást otázky. (Pokud se vám stane (tak jako mně), že po pěti letech školy už většina dětí klást otázky neumí, nezávidím vám. Trvalo mi celý rok, než jsem své žáky zase vrátil do období tří let věku, kdy se dítě ptá pořád.) Nefandím si, zatím to funguje u tak 10 %. Na zbývajících 90 % mám ještě dva roky.)
Zadruhé, abyste metodu realizovali, musíte sami umět kouzlit – především s časem. Necháte-li žáky samostatně tvořit, víte, že to vezme tak1,5x tolik času, než kdybyste jim to nadiktovali. Při práci s otázkami si číslo vynásobte ještě jednou tak 3, zejména během prvních několika hodin. Několikrát se mi stalo, že jsem v hodině nezvládl řešit nic víc než jediné téma.
"Přinuťte" žáky podívat se na problém z pohledů různých otázek, které začínají slovy:• KDO?
• CO?
• KDY?
• KDE?
• PROČ?
• JAK?
• (A CO DÁL?)
Nejsnadnější začátek je rozdat žákům dobře napsanou krátkou reportáž a nechat je vyhledat patřičné infromace. Pracujte ve skupinách formou skládankového učení, kdy každý člen skupiny vyhledává např. odpovědi na dvě otázky. Proč? Zabijete tak dvě mouchy jednou ranou: učíte metodu a ještě navíc procvičujete spolupráci.
Postupem času jsem přešel od textů, které mají žáci fyzicky dispozici (zejména literatura je vděčná), k jejich znalostem. Osvědčilo se mi začít nejprve s pojmy. Např. v "Týdnu ve středověké písařské dílně" jsme mimo jiné řešili pojem iniciála. Při opakování na test si žáci k pojmu hledali odpovědi:
Co je to iniciála?
Kdo iniciály tvořil?
Kdy vznikaly? Kdy se tvořily?
Kde se objevují? Kde je kreslili?
Proč se iniciály používaly?
Jak se kreslily? Jak se při kreslení inspirovali? Jakými nástroji/barvami se iniciály kreslily?
Test z pojmů byl potom postaven právě na podobných otázkách.(Poslední otázku A CO DÁL jsem zatím nechal spát. Schovávám si ji pro práci se životopisem a průvodním dopisem, která začíná za týden.)
V současnosti vedu žáky, aby si uměli tyto otázky položit před učením se na jakýkoliv vědomostní test. Nejprve jsem musel dokázat, že to funguje opravdu ve všech předmětech. (Vysvětlovat pomocí novinářských otázek působení sil na páce byla opravdu slast. Ještě že jsem z fyziky na gymplu tedy dostal en ten čtverec.)
Po roce práce v jedné třídě (a roce a půl ve druhé) se dostavuje první ovoce. Při opakování učiva o husitství (zadání: Připravte zbývajícím skupinám test s minimálně šesti otázkami. Pomůcka: KDO-CO-KDE-KDY-JAK-PROČ?) se sešlo mnoho zajímavých otázek. I když se žáci soustředili více na postavu Jana Husa, podařilo se objevit několik nejasností, o nichž dopředu nepřemýšleli. Doslova jsem si vychutnal, když jedna skupina připravila otázku "Jak Hus vypadal?" a potom nevěděla odpověď. Zase zjistili, k čemu že se to může hodit.
První nebezpečí vidím v časové náročnosti. Jak jsem už zmínil na začátku, metoda je časově velmi náročná a trvá, než se dostane žákům pod kůži. Na druhou stranu si od ní hodně slibuji. Nezbývá než důsledně vytrvat a minimálně jednou za týden připomínat.
Druhé velké nebezpečí spočívá v nespočetném množství otázek, která žáci jsou žáci schopni k problému vytvořit. Mnohdy totiž variují jednu otázku dokola a děsí se z toho, kolik jich mají. To, že se vlastně jedná o jedno, stále se opakující téma otázky, dochází žákům velmi pomalu.
Největší nebezbečí vidím v samostné podstatě pádového systému češtiny u otázky CO. Zatímco v angličtině není problém: každá otázka začíná WHAT, moji žáci dlouho bojovali se změnami v pádech do podob V čem?, Bez čeho?, O čem? V co? apod. Na této frontě jsem zatím nezvítězil, čeština vzdoruje, ale už se podařilo několik zásadních průlomů u nadanějších žáků. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dále.
Používáte tuto metodu? Zaujala vás? Neváhejte a připojte svůj komentář. Jedině výměnou zkušeností se můžeme posunout dále. V učení sebe sama i druhých.