Mapování mysli / mind-mapping™: Jak se posunout o kousek dál

Bez vychvalování výhod a kvalit myšlenkového mapování se dnes neobejde žádná příručka tvorby školního vzdělávacího programu. Všechny vychvalují výhody, které vám práce na "bublinách", jak jim říká moje maminka, přináší. Mluví o "zpracování informací v kontextu", o "uvolnění žákovské kreativity", o "nové práci s tématy" a ... blablabla.

Všechny tyto "rady" mají jeden společný, negativní jmenovatel: ukazují techniku mapování mysli na příkladech, které jsou svým vzhledem více než odpudivé. To se autoři těchto brožurek unavují tím, jak opisují z knih typu Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině Pasche & kol. nebo Fisherovy Učíme žáky myslet a učit se? Copak se ani jeden z tvůrců příruček nezachoval zodpovědně a nepodíval se, o čem vlastně myšlenkové mapování je? Copak je tak těžké zkusit vygooglovat přesný překlad tohoto pojmu "mind-mapping" a okamžitě navštívit některé ze stránek tvůrce metody myšlenkového mapování, neboli mind-mapping™, Tonyho Buzana?

Proč by to měli udělat, ptáte se? Možná proto, aby byli o něco "kreativnější" než autoři, od nichž zuřivě přejímají příklady vytvořené pomocí koleček a čtverečků v MS Wordu nebo OpenOffice Draw. Možná proto, že ani jedna z jejich ukázek nemá dostatečnou sílu přesvědčit čtenáře o svém potenciálu. Vždyť jsou kreativní asi jako učitel po třídních schůzkách. Možná proto, aby zjistili fakt, na který z mnou prostudovaných autorů ANI JEDEN neupozorňuje. Všichni mluví jen o brainstormingu, ale že by se mapy mohly použít místo sešitových zápisků, na to jsem vážně nenarazil.

Technika mapování mysli ukrývá obrovský potenciál, na který se u nás víceméně zapomíná. Buzan ve svých (i free) on-line článcích totiž nemluví pouze o tom, že nám mapy pomáhají "strukturovat" naše vědomosti (což mimochodem dělají také konceptové mapy, které vznikly ve stejně době) nebo že díky informacím v kontextu nám umožňují zapamatovat si více informací. Mluví také o potřebě pracovat tvůrčím způsobem s "holou" mapou. Vysvětluje, že stejně jako je důležité správně uspořádat informace okolo klíčových slov, je nutné tyto mapy "personalizovat", tedy vtisknout jim kus svého "já". Jak tedy podle Buzana správně postupovat při práci s myšlenkovými mapami? Zde je několik nápadů z knihy Tonyho Buzana The Mind Map Book (1991) převzatých Wikipedií s mými komentáři.

1. Začněte uprostřed papíru obrázkem tématu a alespoň třemi barvami.

Ćím více, tím lépe, barvy by ale měly mít řád. Jinak skončíte s impressionistickými, barvami hýřícimi kresbami, které ovšem budou nesrozumitelné.

2. Při mapování používejte obrázky nebo speciální symboly.

Vytvořte si vlastní systém symbolů. Nejenže vás upozorní na povahu dané části mapy, jejich kreslením se "zamyslíte" a vizuálně orientovaným lidem (pro které jsou myšlenkové mapy daleko lepší než klasický sešitový zápis) umožní snadnější zapamatování. Pro inspiraci nabízím své piktogramy.

3. Vytvořte si "databanku" klíčových slov.

Když budete s žáky zpracovávat již probrané téma, vytvořte si seznam slov, která chcete do mapy zapojit. Databanka není závazná: když vás během práce s mapou napadnou jiné, výstižnější pojmy, klidně je nahraďte. Vynikající je PigPogovo vylepšení nowMap. (Práce s databankou klíčových pojmů nepochází od Tonyho Buzana, do své techniky ji převzal z konceptových map, kde hraje významnou roli.)

4. Přesvědčte žáky, aby si vybarvili první písmeno slova.

Kapitálka se pamatuje mnohem líp, co si budeme nalhávat. Navíc se u kreslení trochu zpomalí, což je výhodné zejména pokud pracují s již téměř hotovou mapou. Očima totiž sledují i okolní pojmy a tím si je ukládají do paměti.

5. Každé slovo nebo obrázek musí být na samostatné lince.

Fakt, který postupně likvidují programy na pojmové mapování. Linky by měly být stejně dlouhé jako slovo/obrázek. Donutí nás zamyslet se nad hlavním pojmem, nejdůležitější myšlenkou a odstraní zbývající slovní "balast". Linky musí být propojené s prostředním obrázkem. Ćím blíže jsou linky středu, tím jsou silnější. Směrem k okraji papíru se zužují a zeslabují.

5. Vytvořte si vlastní barevné kódování.

Budete-li pracovat s mapami častěji, postupně si vytvoříte svůj vlastní barevný systém. Např. červená pro důležité informace apod. Na jedné straně nebudete muset přemýšlet, jakou barvu pro jaký typ informace zvolíte, na druhou stranu ale hrozí, že sklouznete do "automatizace" procesu a tím techniku mapování výrazně oslabíte.

Zjednodušení:

Vytvořte s žáky klasickou bublinovou mapu a potom jim dejte čas, ať si dokreslí ilustrace k jednotlivým tématům (nebo větvím mapy) obázky.

Kreslit, malovat, vybarvovat ... ?

Struktura mapy tedy není všechno. Buzan doporučuje, aby se pracovalo s barvami a obrázky. Už slyším ty komentáře: na to nemáme čas, co je to za hloupost, aby si v češtině někdo kreslil. Rozmazané obrázky a matematika, to se snad zbláznil...

Jenže, podle třicet let starých výzkumů kognitivní vědy hrají při ukládání infromací barvy a obrázky obrovskou roli. Když to řeknu velmi, velmi, velmi, velmi zjednodušeně: levá část mozku provádí analytické, logické procesy, zatímco pravá část mozku je kreativní a imaginativní. Využíváme ji během tvůrčích procesů. Na základě informací ze základní školy můžeme tedy vyvodit, že pracují-li obě poloviny mozku současně, nabízejí daleko kvalitnější výstup. Vznikající spoje jsou mnohem kvalitnější a navíc se člověk u kreslení také baví. Není důležité vytvořit malby na úrovni Michelangela, úplně stačí jednoduché skici, které ale barvou provokují mozek ke zvýšené aktivitě.

Několik ukázek myšlenkových map

Illumine Training
Tony Buzan Centre Australia
Wikipedia

Poslední slovo:

Pokud vás práce a další možnosti použití myšlenkových map v hodinách zajímají, zanechte mi prosím vzkaz nebo komentář. Rád bych se zde totiž věnoval tématům, které vám a vašim žákům usnadní přežití v hodinách.

linkuj.cz vybrali.sme.sk