Sbírka velmi pěkných map

Informace o myšlenkových mapách sbírám velmi rád. Nedávno jsem se například dozvěděl, že převádění informací do podoby map a schémat patří v současné době k velmi žhavým tématům britského školství. Vypadá to tedy, že volání skupiny Kena Robinsona po větším zapojení kreativity ve studii All Our Futures. Creativity, Culture and Education bylo vyslyšeno.

Kdyby se náhodou i v českém školství mapování žhavým tématem, s hledáním inspirace to bude těžké. Příliš dlouhou dobu se zde za myšlenkové mapy vydávalo něco úplně jiného. Takže něco k inspiraci. Včera jsem narazil na velmi pěknou sbírku map (samozřejmě v angličtině). Kromě více něž 50 nejen ručně kreslených map nabízí autor stránek také 20 šablon pro začínající.

Pokud jste tedy uvažovali o tom, že vyzkoušíte (třeba se žáky, kdo ví) kreslit mapy tak, jak je navrhoval Tony Buzan, rozhodně se na stránky Mindmaps Moonfruit podívejte. Jejich autor totiž až na pár výjimek Buzanem stanovená pravidla dodržuje.

(--konec příspěvku--)

Jak vzniká takový projekt?

Dnes budete dělat něco, co jste ještě nedělali. A jsem si jistý, že většina vašich kamarádů taky ne. V průběhu 3 týdnů si vyzkoušíte, jaké to je tvořit „reklamní kampaň". Výrobek si můžete vymyslet (nebo zadám čisticí prostředky – ve sborovně totiž najdu dostatek propriet, na své nápady si je budete muset obstarat sami). Na konci projektu ostatním spolužákům odprezentujete své 15-30s dlouhý reklamní spot a ukážete další 2 nástroje reklamy z následujícího seznamu ...

Věřte mi, že v zbytku 90 minut jsem neměl problémy ani s motivací, ani s pracovní morálkou. Co ale předcházelo celé téhle super hodině? Jak vlastně takový projekt vzniká? Jak vést jeho realizaci? To snad naznačí následující řádky.

Nápad je 1 % inspirace a 99 % potu, neboli perspirace. Tak nějak zní všeobecně známý parafrázovaný citát z dílny T.A. Edisona. A přesně to čeká každého, kdo se chce pustit do jakéhokoliv projektu (samozřejmě i mimo školství).

Dostat nápad není těžké. Většina lidí dostává spousty nápadů. Rozdíl mezi těmi úspěšnými a méně úspěšnými je velký. Ti druzí totiž jsou ochotni obětovat volný čas a vynaložit nemalé úsilí, aby viděli svůj nápad žít. Gtd tuto cestu usnadňuje, ale konečnou práci musíte udělat sami (anebo ji efektivně delegovat).

Není "brain" jako "brain" aneb Několik postřehů o brainstormingu

[BS]ko, brain neboli brainstorming patří mezi nejpoužívanější nástroje pro vytváření nápadů. Proto i brainstormingovým technikám po zásluze patří významné místo ve většině publikací (on-line i tištěných) věnovaných kreativnímu myšlení. Většina tipů v těchto publikacích se ovšem týká skupinového brainstormingu.

Ne vždy má ovšem člověk při hledání nápadů k dispozici skupinu. Následující řádky se proto podívají na několik drobností, které by vám mohly během brainstormingu pomoci. Jakkoli se vám to může zdát podivné, individuální brainstorming mnohdy vytvoří kvalitní podněty pro další už jen dolaďování nápadů při pokračování brainstormingu ve skupině.

Nevěříte? Zkuste někdy před zahájením skupinového brainstormingu rozdat post-it lepící štítky a požádejte účastníky, ať během minuty vytvoří alespoň 5 nápadů. Uvidíte, že se vám bude během dalšího hledání nápadů daleko lépe pracovat.

Rychlá změna nikam nevede

Když dojde řeč na změny ve stylu učení, většina kantorů buď sklopí oči, nebo (raději) bouřlivě prohlašuje: „Nemám na to čas. Musím ..." a začne vyjmenovávat desítky naprosto legitimních důvodů, jako jsou papírování, nekázeň žáků a podobně.

Coby učitel znalý situace s jejich důvody samozřejmě souhlasím. Jenže změna, to není „dnes od 8.00 učím jinak." Taková změna vydrží jen po dobu trvání motivace, která člověka rychle opouští – zejména když – třeba i nezaviněně – selžou partneři změny, tedy žáci.

PhotoStory: Velmi příjemné překvapení

Oslavy založení školy klepou na dveře a učitelé na Husovce horečně dokončují drobné úpravy na víceméně nezměněném vzhledu školy. Najednou jako by se samo zúročilo dlouhodobě praktikované rozdělování, tedy delegování úkolů a zodpovědnosti – každý věděl, co má dělat, každý věděl, kdy kde má být co hotové – prostě pohoda.

I workaholicovi připadl úkol: měl vytvořit prezentaci z fotografií, které se budou v nekonečné smyčce promítat v jedné z místností. I šel na to workaholic od lesa. Prošel si své poznámky v GoogleNotebooku a zjistil, že mu kdosi kdysi doporučil malinký free nástrojek (cca 5 MB) od Microsoftu s názvem PhotoStory. I neváhal, prográmek stáhl a během několika vteřin – přestože to po něm chtělo ověřování pravosti Windowsu – nainstaloval.

Totální katastrofa

O včerejším semináři neumůžu říct nic jiného než: "Může-li se něco pokazit, tak se to pokazí." Selhalo snad úplně všechno. Ale alespoň někteří účastnici vypadali, že se jim nápad s propojením škol tímto způsobem líbí. Tak uvidíme, jak se bude bude situace vyvíjet dál.

(--- konec příspěvku) 

Nový projekt do školy?

19. týden letošního roku bude do Workaholicovy paměti zapsán rudozlatým písmem. Čekají ho 3 extrémně důležité akce a je mu jisté, že na konci týdne (pokud se jej dožije), bude vidět rudě. Zlatě proto, že pokud se vyvedou, bude to stát za to.

Workaholicova hluboká melancholie - a co ji způsobilo

V pondělí mě osmáci dostali. Než sáhodlouze vysvětlovat čím, zkuste nejdřív posoudit sami.

Jedna nejmenovaná brněnská firma naší škole nabídla, že žákům něco povykládá o třídění odpadu. Proč ne, blesklo leckomu hlavou. V dnešní době zcela určitě extrémně užitečné téma. Navíc od profesionálů, kteří umí i takto nezvyklé téma určitě podat. S velkým očekáváním přicházel wWorkaholic do školy. Dnes se určitě přiučí i on.